MangaCZ Dnes je 17.12.2017, Registrovat...  
KlubMapa otakuRecenzeKulturaGaleriePřekladyČasté dotazyOdkazySuvenýry
Mai
Diskuse
Soutěž
Vítězný obrázek 111. kola:
Soutěľ
Momentálně neprobíhá žádný test
Anketa
Květou u vás třešně?
Zatím vůbec.
Jedině ty nejodvážnější.
Ideální čas pro hanami!
Už je po sezóně.
V okolí nemáme jedinou třešeň.

Písnička týdne
Hledani
Vějíř – recenze sborníku
14.08.2009 08:00  -  Klub

Když mi byl nabídnut k recenzi první oficiální tiskem vydaný sborník české mangy "Vějíř", svářely se ve mně dva protichůdné pocity. První byla radost, že se u nás našlo dost odvážných lidí, kteří se do projektu pustili, ale vzápětí za tím přišly rozpaky: Co když nebude stát za nic? Budu muset v zájmu podpory sebevědomí mladých talentů mazat med kolem huby autorům jen za to, že se odvážili alespoň něco sesmolit?

Udělali jsme tedy s vydavateli dohodu: Pokud dojdu k názoru, že Vějíř stojí za starou bačkoru a pro samé obracení očí v sloup neuvidím na stránky, nebudu v rámci podpory sebevědomí nadějných autorů psát nic. Recenzovat se bude jen v tom případě, když se u čtení budu bavit. A nebudou se brát žádné velké ohledy, protože tohle koneckonců nemá být a nebude žádná reklama: jen poctivé zhodnocení práce těch několika odvážných, kteří se vzchopili od pohodlného sledování anime a čtení mangy a rozhodli se sami něco stvořit - za což jim všem patří má úcta a velká gratulace.
A jak se to tedy má s Vějířem? Už jen fakt, že čtete tyhle řádky, je první dobrá zpráva - u čtení jsem se bavil. Tu víc, tu míň a někde jsem snad i obracel oči v sloup, ale když jsem dočetl, odcházel jsem od Vějíře pobavený, poučený a místy i dojatý - prostě tak, jak to má u mangy být, a to je dobrá zpráva číslo 2.
Vějíř je ale, jak už bylo uvedeno, sborník krátkých příběhů od různých autorů, a stojí tedy za to podívat se na jednotlivá dílka podrobněji, hezky popořadě. A pamatujete, co jsme si slíbili: hezky upřímně.
Sbírku zahajuje osmistránkový kra?as V jako Valentýn od autorské dvojice DanQ (scénář) a Mešitka (kresba), a byly to právě jeji obrázky, které mě do začátku namlsaly. Některé dynamické scény sice působí trochu ztuhle, ale je to jen miniaturní výtka v cekovém velmi pozitivním dojmu. Viděl jsem už originální japonské mangy, které byly nakresleny hůř. O scénáři se toho naproti tomu moc pozitivního říct nedá. Chápu, že na osmi stránkách se nedá rozpříst žádné epické drama, ale to málo, co se na nich stane, by se dalo s přehledem vměstnat na dvě a na zbylých šesti by pak snad zbylo i místo pro nějaký ten příběh. Škoda, zrovna na DanaQ jakožto na aspiranta scénáristického řemesla jsem se těšil...
Následující Duel je přesným opakem výše řečeného. Kresba je figurkovitě zjednodušená, pozadí prakticky neexistuje, ale Siru_Petemu se daří příběh vyprávět svižně a bez zadrhnutí. Vzhledem k rozsahu se samozřejmě jedná jen o košatější anekdotu, ale i tak se na těch sedmi stránkách autorovi povede uvést na scénu zapamatovatelné postavičky, rozběhnout příběh a přivést na svět pointu. To všechno je sice kreslené centropenem tlouš?ky 3.5 mm, ale víte co? Vůbec mi to nevadilo, fajnově jsem se bavil. Palec nahoru, dobrá práce!
V uculování jsem pokračoval i u následujícího kousku od Lysandry (kresba) a Gobloch (scénář) Strašliví temní mágové. Popravdě řečeno, ani po druhém přečtení mi není moc jasné, kdo jsou to Tarnen a co se smí a nesmí v císařství (zřejmě mi chybí nějaký ten několikasetstránkový background...?), ale zábavu jsem si tím kazit nenechal - vtipy byly vtipné a bylo jich všude plno, dialogy odsejpaly a postranní komentáře hlavního hrdiny byly hvězdné. A ještě ke všemu to má Lysandra celé hezky nakreslené. Dohromady to na mě působilo jako epizodka z něčeho většího a zábavného a mám skoro chu? se pídit po dalším pokračování - což je pro autora mangy, myslím, meta nejcennější.
Následující dvě 4-komy ze světa Duelu se nesou přesně v duchu podobných japonských čtyřrámečkových stripů. Ty mě většinou také zanechají s nechápavě pootevřenou pusou a tázavě přizvednutým obočím. Krčím rameny, obracím stránku - ve čtyřrámečkovém světě zůstanu i nadále věrný Calvinu a Hobbsovi.
Další na řadě je NeoWormova Flétna. Zručně nakreslený a dobře odvyprávěný komiks, se kterým jsem byl moc spokojený - autor si nabral právě tolik, kolik mohl na deseti stránkách zvládnout, a zvládnul to výborně, uznale tleskám. Podruhé to sice už vidět nemusím - čtenáři Vějíře mě určitě pochopí - ale to je asi tím, že nemám mladšího sourozence. Po přečtení Flétny už vím, že je to štěstí...
To už se dostáváme na stranu 43 a s ní přichází Abbe se svou náladovou romantikou Hello. Což je taky, obávám se, to jediné, co o následujících 4 stránkách můžu říct. Mám romantiku velmi rád, chápu, co se autor pokusil sdělit, ale bohužel to nějak nezafungovalo. Nebo alespoň na mě ne. A to jsem si i toho Lionela Richieho při tom poctivě pouštěl.
Ale není čas na dlouhé dumání, protože tu máme bratry Tesaře a jejich Polibky. A řeknu na rovinu, jsou můj favorit. Tonda je zručný scénárista, který umí pracovat s dialogy i kamerou a ví, jak táhnout na branku; na Jirkovi je zase znát, že už ledacos namaloval a má svůj styl, který funguje. Že je námět praštěný? Hrozně, bez pochyby. Až mi naskakuje husí kůže, jak špatný a blbý komiks se z toho dal udělat... A vidíte, jim to vyšlo. Díky, pánové!
U dalšího kousku - Balada pro čtyři struny od Haspiena - jsem na rozpacích. Máme tu námět se zajímavou zápletkou, vcelku solidními postavami a kresbou, která sice není nijak dechberoucí (takový kříženec Miyazakiho a Jarníka), ale neruší a příběh by se s ní dal bez potíží odvyprávět. Celé dohromady to ale nějak nešlape. Dialogy jsou šroubované (občas jsem měl pocit, že čtu špatný český překlad špatného anglického překladu japonského originálu: "Kyaa! Tak romantické!") a plné patetických proklamací ("Jsem tak hrozný člověk?"), u hrdinů není často moc jasné, kdo chce co a proč. Škoda, když se člověk prokouše až na konec, řekne si, že by se z toho dalo vykřesat ledacos zajímavého, ale bude zřejmě potřeba počkat si na remake.
Tím jsme se překlopili do druhé poloviny sborníku a čeká nás Vanpaya Holic od autorské dvojice Etuta (kresba) a Angie (scénář). Z téhle mangy jsem měl velmi podobný pocit jako ze záznamu operního konzertu: naprosto netuším, která bije, demograficky se nacházím zcela mimo cílovou skupinu, ale přesto věřím, že je za tím kus dobře odvedené práce. Neznám a neujíždím na Vempajr Najtu a chladné upíří penisy premisy z Twighlightu mě do extáze taky nepřivedou, ale nepochybuju, že některé jedince ano a právě ti se budou u Vanpaya Holicu bezvadně bavit. Já můžu leda tak pochválit super stylovou skoroprofi shójo kresbu.
Sliboval jsem, že budu při recenzování upřímný, a to taky dodržím. Proto musím říct, že Requiem pro Slunce od Temi mě vůbec nezaujal. Příběh, který jsem dočetl jen s největším přemáháním a ani po bližším zkoumání nedával smysl, kresba vyloženě nevalná... Nedalo mi to, podíval jsem se k autorce na Deviantart a musím konstatovat, že kreslit dovede, takže si to celé nějak neumím vysvětlit. Pro mě zklamání sborníku.
Následuje Ingi a její Kamarádka. To je další člověk, o kterém pozitivně vím, že kreslit umí (viz např. ochutnávka na stránce 108), ale v tomhle příspěvku to celkem zručně tají. Kresba zřejmě spáchána levou rukou na sadu pivních tácků v Emvéčku. Ale! Na druhou stranu - pamatujete si, jak jsem se o pár odstavců výš u "Hello" durdil, že mám rád romantiku, ale musí fungovat? Tak tady to funguje! A je to geniální! Není mi moc jasné, jak se to Ingi povedlo, ale je to tak - veřejně tady prohlašuju Kamarádku za nejlepší romantický kousek ve Vějíři. Pro mě srdeční záležitost. Jen kreslit ho měla raději až druhý den... odpoledne. :)
Pokračujeme opět 4komovým intermezzem: První dvě potěší jak lingvistickým námětem, tak kresbou (od stejné autorky je i kresba na předsádce sborníku), následujících osm jsou pak klasické originální japonské OMG WTF stripy. Nechápu, nerozumím, nemohu komentovat...
A už jsme na konci (díky změně směru čtení i doslova) - Vějíř uzavírá DarkSena a Projekt Infinity. Bez debaty nejzajímavější kresba z celého sbírky, co se příběhu týče... strávil jsem jeho hledáním dost času a musím s lítostí konstatovat, že tam nic takového není. Doufám jen, že jde o první kapitolu jakéhosi rozsáhlejšího díla, které bych si rád přečetl celé - vypadalo to, že autorka dobře ví, co dělá - ale těch dvanáct stránek samo o sobě nic neříká. Věčná škoda.
Tak, a Vějíř je za námi. Chvílemi jsem se bavil víc, chvílemi míň a jen občas obracel oči v sloup. Pobavil jsem se, ledacos jsem se dozvěděl a místy se i dojal. Zkrátka všechno tak, jak to má u poctivé mangy být.
A za to vám, vážení autoři, pěkně děkuju!

Aktuality
18.03.2014
Píšete haiku? Pak právě vám je určen projekt Sto haiku od sta autorů.

16.03.2014
Do 25.3. můžete v pasáži Paláce Koruna na Václavském náměstí v Praze navštívit výstavu Život po japonském zamětřesení a tsunami.

20.02.2014
Případní zájemci ještě mohou v sobotu 22.2. stihnout přednášku Anny Křivánkové "Manga a anime - nerozluční přátelé?".

08.02.2014
Webzine Vlčí bouda se v průběhu února zaměřuje na vše související se Zemí vycházejícího slunce (tedy třeba i na mangu).

03.02.2014
Od února pro vás Česko-japonská společnost otvírá zcela nové přednáškové cykly.

29.01.2014
Ve středu 5.2. se v Japonském informačním a kulturním centru Velvyslanectví Japonska v ČR (Hellichova 1, Praha 1) koná od 18:00 přednáška prof. Yasudy o zvládání fukušimské jaderné katastrofy.

21.01.2014
Ve středu 22.1. začíná v paláci Lucerna 7. ročník Festivalu japonského filmu a kultury Eigasai.

23.12.2013
Přivábit si symbolicky štěstí, lásku a další dobré věci pro rok 2014 můžete v sobotu 4. ledna v ČJS. Vlastnoručně si kaligraficky napíšete blahodárná přání kakizome.

      

RSS
redakce@manga.cz

Mangaichi © 2001-2011
Creative Commons License
Uvedené dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko.